Můj pohled na závěr lidského života vychází především z křesťanské víry ve vzkříšení mrtvých a život věčný. Takže smrt pro mne není definitivním koncem, ale bránou.

Stáří a nemoc mohou být spojeny s přibývajícím omezením životních možností a schopností, s ubýváním sil a snad i optimismu, s rostoucí závislostí na pomoci druhých a často i s bolestí. Přesto však vidím stáří jako dozrávání a tedy stálou cestu k vrcholu.

Největší hodnotou je pro mne láska. Bible nám říká, že sám Bůh je láska. Připravit se na radostné setkání s Bohem znamená růst v lásce, která nehledá sebe, která nikdy nezoufá, všechno vydrží a nikdy nepřestává. Utrpení stáří je příležitostí k očištění a dozrání v takové lásce.

Považuji za velikou a vzácnou službu blízkého okolí, když starému člověku pomohou nejen v oblasti ošetřovatelské a pečovatelské, ale i duchovní. Kdo to zkusí, zjistí, že takovou službou získává bohatě i on sám. Jsem vděčný všem, kteří mají úctu ke každému lidskému životu a svým dílem přispívají k jeho důstojnosti.