Nejprve je třeba rozlišit, co je to závěrečná část lidského života, jestliže člověk zemře náhle, třeba úrazem nebo na infarkt myokardu či mozkové krvácení, prožil závěrečnou část života zcela plnohodnotně bez jakýchkoli varovných příznaků a není k tomu co dodávat.

To, co máte pravděpodobně na mysli, je otázka dlouhodobě nemocných lidí, kteří se svou nemocí bojují a tento boj stejně všichni jednou prohrajeme. Nikdo nevíme, jak bychom se v takové situaci chovali, protože si myslím, že pouze, když to člověk prožije, lze říci, jak se choval. Je to unikátní situace, která se nedá reprodukovat a opakovat. Myslím si, že nejbližší lidé takového člověka by se k němu měli chovat velice hezky, zpříjemnit mu zbytek jeho bytí na tomto světě, a tak mu umožnt nejprve důstojné žití a nakonec i důstojné umírání. Určitě musí být velice těžké trávit poslední chvíle života bez přítomnosti svých bližních a myslím si, že tyto chvíle mohou být značně ulehčeny tím, když je nemocný tráví v prostředí jemu známém, obklopen svými nejbližšími. Myslím si, že každému člověku jsme tímto povinováni už i s tím vědomím, že bychom si to přáli i my, až nadejde náš čas.