Problém českého (postkomunistického) prostředí je v přístupu ke smrti jako konci života. V české populaci je podvědomě potlačován neoddiskutovatelný fakt, že k životu patří zrození a smrt neoddělitelně, bez jakéhokoli rozdílu. Je to jednota a pozitivita vzniku a zániku, jak jej zná Vesmír. Je zjevné, že toto vnímání je vlastní především ateistické části populace. Musím dopředu zdůraznit, že by bylo velkým omylem snažit se všechny přivést k víře. Jedině velká míra otevřenosti a posilování role občana ve zdravotnictví, ale i v jiných oblastech je cestou. Je to cesta k vlastní odpovědnosti, samostatnosti, potírání kolektivismu a nepatřičného ochranářství. Každá kampaň, dokumentární film, reportáž zobrazující smrt ve své přirozenosti ke změně vnímání přispívá.

5. 8. 2005, napsáno pro Cestu domů ke Dni hospiců