K Vašemu námětu mne napadá, že naše společnost je dnes společností trhu práce, takže ten, kdo z trhu práce v závěru života vypadl, jako by neměl hodnotu. Staří lidé nemusejí už ani předávat tradici, protože ta se předá díky různým formám záznamů a sama o sobě nemá už tak velký význam jako dřív.

Společenského ocenění se lidem na sklonku života nemůže ve společnosti našeho typu dostat mnoho. Smysl existence musí takový člověk hledat - řečeno s Viktorem Franklem – v oblasti hodnot zážitkových a postojových. Tedy v tom, co může pozitivního zažít vedle svého případného utrpení a jaký postoj k sobě, k druhým a ke světu dokáže zachovávat. Jde o to, co si ještě může vytvořit, co si dokáže pro svou - i další budoucí existenci - představit.

Samozřejmě až do konce člověk může dávat, i kdyby to byl zájem o někoho a sympatie s někým. A přijímat. Věřím, že snad i toto krátké zamyšlení přispěje k něčemu, čeho se tématika Vašeho sdružení dotýká

Prof. PhDr. Jaroslav Vacek, CSc, je děkan Filozofické fakulty UK v Praze