Kdysi jsem se smrti bála. Potom jednou, když zrovna život nebyl lehký jsem si uvědomila, že smrt je také osvobozením. Pak jsem došla od ateismu k víře, kdy jsem jednoznačně pochopila, že po smrti žijeme dál, jenom v jiné formě. Záleží ale nesmírně na tom, jak žijeme na tomto světě, i jak z něj odcházíme.

Umírání za plentou v nemocnici, kdy se člověk mění z lidské bytosti ve věc, kdy velebnost odchodu a přechodu na druhou stranu se stává nezajímavou technikálií, způsobuje, že máme strach. Strach ze života, z umírání, z bolesti i z toho, co přijde po něm. Hospice jsou nadějí, která přišla právě včas. Tady je člověk člověkem a jeho odchod je určitým mysteriem, které je prožíváno s úctou a láskou. Dává naději těm, kdo odcházejí, i těm, kdo je provázejí, a namísto strachu posiluje. Jsem moc ráda, že jsem se setkala s těmi, kdo u nás pro tuto cestu tolik vykonali.

Ať je to vzácná osobnost Marie Svatošové nebo ženy okolo občanského sdružení Cesta domů.

Táňa Fischerová je poslankyně Poslanecké sněmovny ČR